morušovník bílý, moruše bílá

Morus alba L.
[Morus italica Poiret in Lam., Morus intermedia Perr.]

země původu: východní Asie
rozšíření v ČR: pěstovaný
stanoviště: slunné, půda běžná
plod: souplodí
životnost: keř, strom, vysoký do 17 m

další informace: léčivka

Roste v jižních tzv. vinařských oblastech, v parcích, na zahradách, v běžné půdě, na poloslunném stanovišti. Snáší dobře řez, proto pěstují i v živých stěnách.

Opadavý strom, vysoký do 17 m, s tenkými větvemi. Na větvích drobné eliptické lenticely, pomocné dýchací průduchy. Řapíkaté srdčité až vejčité listy na vrchní straně lesklé, okraje často laločnatě dělené, vroubkovaně zubaté nebo pilovité. Kvete v květnu až v červnu. Samičí květy v hlávkách, samčí ve žlutavých jehnědách. Dužnaté nažky v souplodí, s barvou růžovou, tmavě červenou i bílou.

Sušené plody mleli v Asii a přidávali jako sladkou mouku do těst. Původně pěstovaný druh pro listy, které sloužily jako potrava pro housenky bource morušového (hedvábí). Dřevo je trvanlivé, tvrdé, špatně opracovatelné. Fotografie: Řecko Kréta Stalida 11. 06. 2017.

Použitá literatura

Zpět na atlas květin