kolokásie jedlá, colocasia, taro, sloní ucho

Colocasia esculenta (L.) Schott
[Alocasia dussii Dam., Caladium esculentum (L.) Vent., Arum esculentum L., Caladium colocasia (L.) Wight]

země původu: jihovýchodní Asie
rozšíření v ČR: málo známý, pokojový
stanoviště: rozptýlené světlo, půda mokřady, smíšená s přídavkem rašeliny
plod: bobule
životnost: zásobním orgánem je hlíza; vytrvalý druh, v našich podmínkách jednoletý, vysoký, dlouhý do 200 cm (s květem do 50 cm)

další informace: jedovatý, potravina, léčivka

Vyšší pokojový druh. Pěstujeme na okraji jezírka v zimní zahradě ve vlhčí zemině. Množíme dělením trsů začátkem června. Sázíme do lehké, propustné, výživné půdy.

Z dužnatého, hlíznatého oddenku-hlízy vyrůstají řapíkaté, zelené listy s výraznou zpeřenou žilnatinou, vysoké do 2 m. Celokrajné, štítovité, srdčité listy s řapíkem vrostlým v rubové části báze listu. Drobné samičí i samčí květy nahloučené na stvolu v palici, podpírané nápadným bílým, žlutým až zelenavým, kornoutovitě stočeným toulcem, dlouhým do 20 cm. Květy se stvolem vysoké do 50 cm.

Hlízy jedí v jihovýchodní Asii po tepelné úpravě, smaží, vaří, ze sušených melou mouku. Syrové obsahují šťavelan vápenatý, který se teplem neutralizuje. Mladé listy obsahují vitamín C, přidávají do zeleninových salátů. Fotografie: Brno 07. 08. 2016.

Použitá literatura

Zpět na atlas květin