krokus setý, šafrán

Crocus sativus L.

země původu: západní Asie
rozšíření v ČR: pěstovaný
stanoviště: slunné, půda běžná
plod: tobolka
životnost: zásobním orgánem je hlíza; vytrvalý druh, vysoký, dlouhý do 15 cm (s květem do 7 cm)

další informace: barvivo, koření, skalnička, léčivka

V našich podmínkách se příliš nedaří. Hlízky vysazujeme do hloubky 7 cm v březnu, nebo začátkem září, na slunné stanoviště, do středně těžké, hlinité, propustné, výživné půdy. Nepřikrýváme na zimu. Hlízky krokusů sázíme do košíků nebo pletiva. Ochráníme je tak před hraboši, kteří je s oblibou vyhledávají.

Z hlízky vyrůstají koncem března úzké, lesklé, čárkovité listy. Brzy zatahují. Na podzim koncem září a v říjnu vykvétají fialové nálevkovité květy, široké do 4 cm, s úzkou trubkou, na bázi žlutou, se šesti okvětními lístky, se třemi tyčinkami, s třírohými bliznami. Květní lístky tmavěji žíhané. Plod tobolka.

Šafrán patří mezi nejdražší koření. Jako koření používají jen uschlé blizny z květů. Pěstují hlavně v jihozápadní Asii, v Evropě ve Španělsku, Itálii, Francii, také ve Švýcarsku. U nás dříve pěstovali, viz názvy 'Na šafránce'. Koření používají na dobarvování polévek, sýrů, másla, do omáček, při vaření rýže. Často jej nahrazují levnějšími druhy: Calendula officinalis, Carthamus tinctorius, Arnica montana, Curcuma longa. Těžkou šafránovou vůni přidávají také do parfémů. Fotografie: Brno 12. 08. 2011.

Použitá literatura

Zpět na atlas květin