chřest lékařský, asparágus lékařský, asparátus, chřest, špargl

Asparagus officinalis L.

země původu: Středozemí
rozšíření v ČR: pěstovaný
stanoviště: slunné, půda běžná, vápenitá
množení: semeny, dělením trsů v dubnu
plod: bobule
životnost: vytrvalý, vysoký, dlouhý do 180 cm

další informace: barvivo, k řezu (do vázy), plodina, polní plodina, potravina, léčivka

Planě roste na slunných stráních. Pěstujeme v kvalitní prohnojené půdě. Na jaře přihrneme zeminu, přikryjeme mladé prýty před světlem. Až dorostou 20-30 cm, odlomíme je. Sklízíme od dubna do konce června. Pak necháme rostlinu růst až do konce vegetace, aby zesílila. Špargly dělíme na dva typy: divoký se zelenými prýty a pěstovaný, s tučnými světlými, vybělenými prýty.

Pevný stonek, vysoký do 1-1,8 m, se zelenými listy. Listy brzy odpadnou, malá část z nich se přemění na ostré malé trny. Zůstávají čárkovité tzv. fylokladie, které přebírají schopnost listů vyživovat rostlinu (podobné má Ruscus). Kvete květen až červen. Drobné žlutozelené nálevkovité květy, dlouhé do 0,5 cm, se šesti okvětními lístky. Plody červené bobule.

Lahůdková zelenina. Vaříme mladé silné výhonky. Mají velmi jemnou chuť. Syrové chutnají jako hrášek. Známé afrodisiakum. V Česku známý chřest, který zde kdysi pěstovali na plantážích v Ivančicích, nyní se zde konají koncem května 'Ivančické slavnosti'. V bobulích je obsaženo oranžové barvivo, bobule jsou považovány za toxické. Fotografie hlavní fotky: Brno 19. 07. 2004, fotografie plodů: Brno 07. 06. 2004.

Použitá literatura

Zpět na atlas květin