Alliaria petiolata (Bieb.) Cav. et Grande
[Alliaria officinalis Bieb.]
země původu: Evropa
rozšíření v ČR: roztroušeně, les, louky
stanoviště: polostín, půda vlhká, neutrální
plod: šešule
životnost:
dvouletý,
vysoký, dlouhý do 50 cm (s květem do 80 cm)
další informace: aroma, koření, planý, léčivka
Roste na březích řek a rybníků, v lužních lesích, na vlhčích loukách, v příkopech, v travnatých porostech, s lehčí, humózní, kyprou půdou. V mírných zimách vytrvalý.
Přímá, větvená lodyha, vysoká do 0,8 m, s řapíkatými, jasně zelenými listy. V přízemní růžici řapíkaté ledvinité listy, na okrajích vroubkované. Ve středové části řapíkaté srdčité až trojúhelníkovité listy, na okrajích laločnatě vroubkované až vykrajované, na vrcholu s protaženou špičkou. Kvete v dubnu až v červnu, květy v hroznu. Světle zelené kališní lístky, na okraji s bílým lemem. Bílé květy široké 0,5-1 cm, se čtyřmi obvejčitými lístky, dlouhými do 0,5 cm, na bázi nehetnatě staženými. Šešule.
Mladé listy obsahují vysoké množství vitamínu C, proto je přidávají do jarních zeleninových salátů. Fotografie: Hynčice, 27. 04. 2009 (V Hynčicích na Moravě se narodil zakladatel genetiky J. G. Mendel, Hynčice 1822-1884 Brno). Foto krajiny Mikulčice 21. 4. 2017. Mikulčice je jedno z míst osídlení z období Velkomoravské říše v 9. století. Ve Slovanském hradišti v Mikulčicích bylo nalezeno při vykopávkách velké pohřebiště s několika stovkami hrobů, základy kostelů, předmětů denní potřeby (kovové psací náčiní pro rytí do voskových destiček, zlaté knoflíky a spony, zbytky látek, a j.)