Magnolia stellata (Sieb. et Zucc.) Max.
[Buergeria stellata Sieb. et Zucc.]
země původu: Japonsko
rozšíření v ČR: pěstovaný
stanoviště: slunné, půda běžná, smíšená s přídavkem rašeliny
plod: měchýřek
životnost:
keř, strom,
vysoký do 4 m
Sázíme na vlhčí, přistíněná místa, chráněná před východním jarním sluncem. Půdu používáme humózní, propustnou, mírně kyselou. Druh pěstovaný v parcích. Vyžaduje chráněné stanoviště spíše na západní straně. Květy v polostínu nebývají tak často namrzlé a nemají pak znehodnocené krásné květy nahnědlými skvrnami. Koření velmi mělce, proto kolem stromu neokopáváme, plevele ručně vytrháme, podobně jako u rododendronů. Množíme řízkováním. Polovyzrálé řízky v červenci zapícháme v poloteplém skleníčku do vzdušné písčité půdy, smíchané s rašelinou.
Opadavý keř, vysoký do 3-4 m. Řapíkaté, lesklé, obvejčité listy se zpeřenou žilnatinou, na vrcholku špičaté. Kvete bíle, růžově, světle fialově v březnu až v dubnu, před rašením listů. Bílé květy široké do 10-20 cm, lístky dlouhé do 8-10 cm. Na podzim ozdobný měchýřky v souplodí, dlouhými až 5 cm, vzpřímeně rostoucími na větvi.
Mírně jedovatý. Fotografie: 20. 04. 2004.