slunečnice topinambur, topinambura

Helianthus tuberosus L.
[Helianthus decapetalus, Helianthus tomentosus, Helianthus esculentus, Helianthus subcanescens]

země původu: Severní Amerika
rozšíření v ČR: pěstovaný
stanoviště: slunné-polostín, půda vlhká, neutrální
množení: hlízami
plod: nažka
životnost: zásobním orgánem je hlíza; vytrvalý druh, vysoký, dlouhý do 2,5 m

další informace: k řezu (do vázy), krmivo, pícnina, planý, plodina, léčivka

Roste na březích řek a rybníků, na okrajích polí, na náspech. Hlízy z pěstovaných rostlin sklízíme v říjnu a v listopadu, dáme do sklepa do písku. Můžeme vykopat i v zimě, pokud ještě není půda zamrzlá. Na jaře v dubnu znovu zasadíme do vyhnojené půdy. Vysazujeme na slunné stanoviště. Hlízy jsou sice mrazuvzdorné, ale pokud je ponecháme v půdě bez přesazení, vyrostou velmi malé hlízky.

Přímá lodyha, vysoká do 2,5 cm, větvená v horní části. Vstřícné, krátce řapíkaté, vejčité listy. Ve středové části lodyhy vejčité listy na okrajích pilovité, na vrcholku zašpičatělé, na bázi klínovitě stažené ke krátkému křídlatému řapíku. Kvete v srpnu až v září. Žluté květy v úboru širokém do 10 cm. Okrajové paprskující jazykovité květy, vnitřní žluté trubkovité květy terče na bázi srostlé, na vrcholku pěticípé. Nažky.

Hlíza je dietní potravinou s velkým množstvím draslíku, dále železa a křemíku. Místo škrobu obsahuje inulin (podobně i Dahlia pinnata-zahradní květina, známé jiřiny), ve střevech prochází jako rozpustná vláknina. Zmírňuje křeče. Využití zelené natě jako krmiva pro hospodářská zvířata. Fotografie: Brno 12. 09. 2004.

Použitá literatura

Zpět na atlas rostlin