Veronica officinalis L.
rozšíření v ČR: roztroušeně, louky, náspy
stanoviště: slunné-polostín, půda běžná, smíšená s přídavkem rašeliny
množení: dělením trsů
plod: tobolka
životnost:
vytrvalý,
vysoký, dlouhý do 20 cm (s květem do 40 cm)
další informace: planý, skalnička, léčivka
Roste na slatinných loukách, na okrajích cest, na pasekách, ve světlých lesích, na slunném, mírně vlhkém až sušším stanovišti, s lehkou až středně těžkou, písčitohlinitou půdou, mírně kyselou.
Žláznatá plazivá lodyha v době květu vystoupavá, dlouhá do 0,4 m, na uzlinách kořeňuje, s řapíkatými listy. Vstřícné, obvejčité, vejčité až kopisťovité listy. Kvete v červnu až v srpnu, v hroznu. Kalich na bázi krátce srostlý, žláznaté kališní cípy nestejné. Kolovité květy modré až světle modré nebo fialové, vzácně bílé, s tmavší žilnatinou, na bázi bílé, široké do 0,8 cm, se čtyřmi květními lístky různého tvaru, dlouhými do 0,6 cm. Spodní korunní lístek nejmenší. Tyčinky delší než korunní lístky. Obsrdčité, zploštělé tobolky.
Fotografie: Brno 10. 06. 2006.