hrušeň obecná, hruška

Pyrus communis L.
[Pyrus domestica Medik.]

země původu: Evropa, jihozápadní Asie
rozšíření v ČR: pěstovaný
stanoviště: slunné, půda běžná
plod: malvice
životnost: strom, vysoký do 15 m

další informace: polní plodina, léčivka

Původní druh roste planě na stráních, na okrajích lesů v běžné půdě, často vápenité, na slunných místech. Pěstován běžně v sadech, v zahradách, na roubované semenáče. Sázíme do lehké i těžší půdy s dostatkem živin.

Opadavý listnatý strom, vysoký do 15 m. Zelené řapíkaté, vejčité listy, se zpeřenou žilnatinou, na okrajích jemně pilovité nebo celokrajné, na vrcholku zašpičatělé. Kvete v dubnu až v květnu. Kališní lístky v době květu odstálé. Květy bílé, široké do 4 cm, s pěti květními lístky. Lístky téměř okrouhlé, na bázi nehetnatě stažené, miskovitě prohnuté. Tyčinky s červenofialovými prašníky. Protáhlé, hruškovité tvary plodů s kožovitou slupkou. Malvice.

V poslední letech jsou hrušně často napadány rzivostí. Nositelem jsou Juniperus x media a ostatní šupinovité Juniperusy, ne jehlicovité-juvenilní. Spóry přežívají v zimě na jejich větévkách a na jaře za deštivého počasí infikují listy hrušně. Na podzim se zase stěhují ke svému nositeli, jalovci (Juniperus). Ne všechny jalovce jsou nositeli rzivosti. Rzivost hrušní se projevila od r. 1990. Stačí, aby jalovce rostly v blízkosti 200 m. Za větrného počasí se spóry dostanou na hrušeň i ze vzdálenosti několika km. Problém je v tom, že dříve nebyly na zahradách pěstovány okrasné dřeviny spolu s ovocnými stromy. Fotografie rzi hrušňové - viz Juniperus x media. Nejznámější odrůdy hrušek:´Konference´, ´Clappova červená´, ´Boscova lahvice´, ´Madame Verté´, ´Williamsova´, ´Charneuská´. Nyní šlechtí především odrůdy, které mají červenou barvu, je o ně větší zájem. V klasické latině má slovo hrušeň překlad-pirus. Fotografie květů: Brno 30. 04. 2004, fotografie plodů: Brno 15. 10. 2004.

Použitá literatura

Zpět na atlas květin